Povinnosti

Konec léta ve mně každoročně vyvolává útlum a zároveň nový příliv energie. Letošní léto začalo trochu jinak než většina předchozích. Dneska už vím, že moje absolutní nechuť cokoli dělat byla způsobena psychickým vyčerpáním ze státnic. Byla jsem sakra na omylu, když jsem si myslela, jak to hned po zkouškách roztočím a že týden odpočinku bude stačit.

V létě jsem upustila od brigády. Věděla jsem, že když se jednou upíšu ďáblu, budu mít jen hrstku dní na to, abych něco podnikla. A tak jsem zůstala doma. Odpočinek měl blahodárný vliv na moje zdraví, vymizely nejen kruhy pod očima, ale taky bolesti v krku, které mě doprovázely střídavě celé jaro. Jakmile jsem byla fit po fyzické stránce, ozvala se se zpožděním psychika. A hrozně prázdný pocit v hlavě. Stav, kdy se ráno probudíte a nemáte chuť do života. Po namáze takové dny čas od času přicházejí, ale u mně bývaly vždy jen nárazové. Tentokrát to trvalo několik dní a bylo mi fakt divně. V těch dnech jsem si sama sebe vůbec nevážila a chtěla jsem zpět do kolotoče povinností, abych nemusela sama nad sebou přemýšlet.

Uvědomila jsem si, že jsem trochu po mamce, která povinnostem obětuje celý život a bez nich si ani žití nedokáže představit. Ostatně všichni to děláme, protože to je jednodušší než si vytvářet svoje aktivity. Jsme donuceni a nakonec se s tím smíříme. Ve svém okolí znám spoustu lidí, kteří přestali hrát fotbal, přestali malovat nebo přestali číst knížky. Pod náporem povinností zapomněli na to, jaké to je mít čas jen pro sebe. A pak najednou přijde chvíle, kdy ten čas mají a neví, jak s ním naložit. 

Někdy je těžké balancovat mezi povinnostmi a volným časem. Je fajn, když se to daří pravidelně.

Jak jste na tom vy s volným časem a povinnostmi?